Kde jsou rizika?

Velmi často dostávám dotazy, které se týkají se možných rizik v budoucnosti. Každý, kdo prožil bouřlivá léta 2008-2010 na finančních trzích anebo na trhu práce, ví svoje. Zpočátku zdánlivé maličkosti měly nedozírné následky, které dodnes cítíme v podobě vysoké nezaměstnanosti, ekonomické stagnace a zchudnutí velké části lidí. A co budoucnost?

Pamatujete? Finanční a hypotéční krize v USA, dluhová krize PIIGS, arabské jaro, kyperská krádež bankovních vkladů ... Společnost, ekonomika a tudíž i trhy s neustále mění. Trhy a ekonomika prošly za posledních deset roků mnoha zásadními událostmi. A to se dotkne tak či onak každého z nás.

Rizika je proto zapotřebí včas vnímat. Riziko sice neznamená jistotu, že k problému dojde. Riziko znamená pravděpodobnost ohrožení. Každý si uvědomuje riziko i při rutinních činnostech, jakou je třeba přecházení silnice nebo jízda v autě. Bráníme se včasným rozhlédnutím a přizpůsobením jízdy situaci. A stejně je tomu v situacích, kdy rozhodujeme o své budoucnosti, o své práci, o svých úsporách.

Takže k věci: Kde vidím rizika?

1) Vysoká nezaměstnanost. Pracovní místa za krize ubyla a vzhledem k rozvoji technologií se obávám, že budou ubývat i nadále. Vezměme si kupříkladu tzv. 3D tiskárny. Zatím jde o "hračky", které vyrobí trojrozměrné předměty z plastu. Ale za pár let - o tom není pochyb - budou tyto robotické stroje bez zásahu lidské ruky vyrábět třeba kompletní motory nebo celá auta.

Pamatujete, jak rychlým procesem prošel třeba vývoj mobilního telefonu? Od neohrabané bedny, která se nosila na popruhu přes rameno, k dnešním přístrojům umožňujícím přenos dat nevídaných objemů.

3D tiskárny budou pracovat 24 hodin, 365 dnů v roce. Budou vyrábět nejen z plastu, ale i z kovu, skla, keramiky ...

Žádné mzdy, žádné odbory, žádné nemocenské ... Mnoho dělnických profesí zanikne definitivně.

2) Důchody. Evropa stárne, příliv imigrantů je - slušně řečeno - nevalných kvalit. Stačí se podívat do Francie, Anglie nebo do Berlína. Imigranti z jiných kulturních prostředí jdou do Evropy bohužel za sociálními výhodami, nikoliv s ochotou akceptovat evropský styl života a jeho normy. Průběžné penzijní systémy, vzhledem k nízké porodnosti, proto nakonec zkolabují. Mnoho lidí, kteří spoléhají na státní důchody, skončí bez prostředků.

3) Politická korektnost. Představte si, že vedete firmu. Firmě klesají tržby, firma si musí půjčovat. Firma žije na dluh. Ale firma přesto přibírá další a další osoby, kterým platí mzdy a odměny. A to za nic. Připadá vám to přitažené za vlasy? Mně taky. Ale takto fungují bohužel evropské státy - žijí na dluh a uplácejí problémové a chudé vrstvy dávkami. Politická korektnost tento můj názor jistě označí za extremistický. Nicméně prostá finanční matematika nezná pojem politické korektnosti nebo extremismu. Zná jen zisk nebo ztrátu. Nebo dluh, který dovede firmu ke kolapsu.

Zastírání problémů frázemi a vytvářením různých "-ismů" je jen pštrosím strkáním hlavy do písku. A problém roste a roste...

4) Lenost a pohodlnost. Státní ochranářství vede člověka spíše k pasivitě. K lenosti a k pohodlnosti. Podnikatel nebo živnostník na sebe bere riziko. Zaměstnanec si musí hledět své práce a kvalifikace, aby si udržel místo. Ale co s lidmi, kteří si zvykli na pobírání dávek, kteří si zvykli na produkci potomků za tímto účelem? Co s lidmi, kteří se spokojí s málem, protože usilovat o víc by bylo náročné? Co s lidmi, kteří za svůj životní program zvolili remcání na "ty nahoře"?

Pasivita je velký nepřítel myšlení. A bez myšlení není pokrok - a to ani v osobním životě.

5) Státní dluhy. Když bývalý šéf americké centrální banky Ben Bernanke spustil v roce 2008 tiskařské lisy na peníze, problém ekonomické recese se pochopitelně nevyřešil. Stejný model v letech 2010-2011 přijala Evropská centrální banka na řešení dluhové krize Řecka, Portugalska, Španělska atd.

Je tiskem peněz problém vyřešen? Historie ukazuje, že nikoliv: Bankovky Johna Lawa a francouzské asignáty v 18.století, německá inflace ve 30.letech 20. století ... Tiskem bankovek nikdo nezbohatne, jen se problém odsune v čase.

6) Ropa a ropné země. Rostoucí ceny ropy se promítnou do cen všech výrobků, ať se nám to líbí či nikoliv. Nepříjemné je, že ropná ložiska leží v zemích, kde naše pojetí politické stability (čili bez válek, bez občanských konfliktů) nikdy nepoznali. A jak vidíme na příkladu Sýrie, Egypta, Iráku a Íránu, jsou to země s naprosto jinou kulturou a s diametrálně odlišnou úctou k právu a životu druhých. Radikálové a náboženští fanatici zabíjejí své odpůrce, dívky školou povinné odvádějí do otroctví, neuznávají rovnost mezi mužem a ženou atd. atd. Prostě jiný svět.

Toto jsou základní rizika, která vidím jako potenciální dlouhodobý problém. Samozřejmě rizik existuje celá řada, ale výše uvedené považuji za dlouhodobá a závažná. Samozřejmě že nejdu budovat bunkr nebo zakládat komunitu pro potravní soběstačnost. Život a riziko k sobě patří, riziko je můj denní chleba na burze.

Znám-li ale rizika, mohu přijmout v rámci svých možností opatření. Ropa může prostě skokově zdražit, peníze se mohou znehodnotit, důchodové systémy mohou zkolabovat (tady je to otázka času), společnost může upadat, práce může ubývat. Když znám tato rizika, mohu učinit opatření.

Nejhorší je totiž nedělat nic :)