Zrušení druhého pilíře ? Buďte rádi.

Druhý pilíř penzijního spoření bude zrušen. Ti, kteří se dali přesvědčit ke vstupu , mohou včas vycouvat bez větších ztrát.     

  Poučení plyne pro každého z nás: Pokud čekáte, že na vás čeká důchod z veřejných zdrojů, nedočkáte se. Státní penze budou mikroskopické, z fondů při "zhodnocování" v řádu jednotek procent dostanete za desítky let pár korun. Co mezitím s hodnotou peněz udělá inflace, byť by byla třeba i jen dvouprocentní, si každý spočítá snadno sám. Deset tisíc dnes bude mít za několik desítek let nepochybně zlomkovou kupní sílu.

 Proč?

  Před dvěma lety jsem psal o tom, že penzijní systém pravděpodobně do dvou dekád skončí. Penze, jak je známe dnes, prostě už nebudou. Důvody jsou zřejmé: poplatníků do průběžného systému ubývá, počet příjemců penzí naopak poroste. Už dnes vidíme, že valorizace penzí kulhá za realitou zdražování. To, co zbude z dnešního důchodového systému, jsem už před lety označil za chudinskou dávku.

Zrušení druhého pilíře proto paradoxně přišlo včas. Účastníci druhého pilíře by měli být rádi - mají možnost z "doživotního" spoření vycouvat bez větších ztrát. Všichni jsme dostali jedno varování: Dohody se státem jsou platné, dokud se to vládní garnituře hodí. Takže stavět vlastní budoucnost na slibech státu je - zdvořile řečeno - odvážné.

Co nás pravděpodobně čeká v budoucnosti:

1) Státní penze: Počet plátců klesá, počet příjemců poroste. Stárneme. Imigrace, která k nám přichází, nepatří mezi bohaté plátce daní. A rozrůstá se zde okruh lidí, kteří žijí z daní ostatních - ať již jde o notorické příjemce sociálních dávek anebo o přebujelý státní aparát. Důchody z průběžného systému budou klesat, respektive valorizace penzí z průběžného systému budou kulhat za růstem cen. Dnešní důchodci o tom vědí své.

2) Penzijní připojištění: Kam myslíte, že stát sáhne, až mu dojdou peníze na penze? Což třeba převést úspory ze soukromého důchodového připojištění povinně do státního systému? Jak snadné. A že tím přijdou pojištěnci o své úspory? Koho to zajímá.... Maďaři už by mohli vyprávět.

Napsal jsem A, dodám i B. Jaká jsou řešení?

Od státu nelze zabezpečení čekat, viz výše. Chápu, že na toto prohlášení ale žádný politik nesebere odvahu - asi by jej lid za pravdivá slova již neodměnil mandátem. Lidé volí bohužel toho, kdo jim nejvíc naslibuje.

Na stáří se lze připravit několika způsoby.

Jedním způsobem je rodina - ale tu bohužel tzv. moderní současnost tak rozvrátila, že solidarita už příliš nefunguje ani v rámci rodiny. Je to škoda, protože zabezpečení ve stáří díky rodině fungovalo po staletí.

Druhá možnost je naspořit dostatek prostředků, aby vydržely až do konce života. A pozor, aby finanční prostředky "přežily" měnové války, inflaci atd. Kdo tedy nemá příjmy od 80.000 Kč měsíčně výše, ten bohužel asi dostatek peněz pro stáří spořením nezíská.

Třetí způsob je vlastní podnik, který bude i po předání otěží generovat příjmy formou podílu na zisku. Řemeslníci, živnostníci, svobodná povolání - stačí zapřemýšlet, že místo ukončení činnosti ve stáří lze podnik předat nástupci. A mít z příjmů podniku "vejminek". V Německu běžná věc už desítky let.

Čtvrtý způsob je investice a zhodnocení. Pozor na rady všelijakých náhončích fondů atd. Je třeba najít stabilní fond, s dobrým správcem a solidním zhodnocením. A samozřejmě s rozumnou mírou rizika. Jinak se vám penízky příliš nerozmnoží.

Pátým způsobem je vlastní správa peněz. Prostě je třeba se přiučit novým věcem a aplikovat je na vlastní peníze. Reálná očekávání přinesou reálné výsledky.

 Budoucnost bude taková, jaká si ji každý z nás připraví.

Kdo spoléhá na stát, dostane na stará kolena nepříjemnou lekci. V okrádání poddaných je totiž moderní stát nepřekonatelný. Devalvace koruny, zvyšování daní, změny ve stavebním spoření, zrušení druhého pilíře ... Myslím, že to stačí.

Kdo se nepostará o zabezpečení včas sám, bude mít na stará kolena existenční problémy. A zjistí to (ke své škodě) až v době, kdy se sám už nebude schopen o sebe finančně postarat. Bude pro trh práce i pro byznys zkrátka příliš starý.